Spisovatelku a básnířku Jiřinu Novákovou bude znát asi málokdo. První knihu vydala až v důchodovém věku, ačkoliv básně vznikaly celou její aktivní dráhu učitelky v mateřské škole. Právě pro svěřené děti básně tvořila a aktivně je ve výuce používala. Až po skončení kariéry se rozhodla své díla vydat formou e-knih a to rozděleno tématicky podle ročních období a doplnění dětskými obrázky. Přes nakladatelství KKnihy. cz již vyšla sbírka s tématikou zimy.
Nejen o vzniku básniček, ale i jejím celkovém pohledu na výchovu dětí a změny v chování v průběhu let jsme si s autorkou popovídali.
Koncem loňského roku vyšla Vaše e-kniha dětských básniček Zimní veršování. Jak byste jí čtenářům představila?
Jako knížku pro malé čtenáře a nečtenáře, tedy i pro jejich rodiče, ale i pro mateřské a základní školy. A jak název napovídá, tematicky zaměřenou na zimní období.
Nejlépe si děti osvojují příběhy nebo říkanky na základě vlastního poznání a situačního dění, to co právě je a co momentálně prožívají. V mateřské škole se tvořivé aktivity a tematická výuka většinou vztahují na aktuální roční období. Nebudeme si s malými dětmi v zimním období povídat o tom, jak se zelenají stromy a louka je plná zlatých pampelišek, ale o tom, jaké je v zimě počasí, sníh, mráz a led, o zimní přírodě a celkovém pojetí života v toto období. O tom pojednává moje knížka Zimní veršování. Veršíky jsou koncipovány tak, aby jim porozuměly a zvládly se je naučit i nejmenší děti, tedy jsou kratičké, s rytmickým veršem a pak jsou tam básničky nebo veršíky pro děti trochu „odrostlejší“.
Tak jako má každé dítě od nejútlejšího věku svou hračku, tak má i knížku, počínaje od leporel. Asi je zbytečné říkat, jak kniha obohacuje mentální vývoj dítěte, jak rozvíjí jeho fantazii, postřeh, slovní zásobu a řečové schopnosti.
Jak dlouho básničky vznikaly?
Relativně dlouho. Od doby začátku mojí pedagogické činnosti, i když jsem ji na několik let přerušila a věnovala jsem se zcela jiné oblasti, ráda jsem se zase ke své původní profesi vrátila.
Básničky jsem začala psát výhradně pro svou práci s dětmi. Psala jsem si je ke konkrétnímu tematickému zaměření anebo jako motivační prvek při výuce.
Plánujete knihami pokrýt i zbývající roční období?
Určitě ano, myslela jsem, že je nabídnu k vydání ihned, mám je připravené. Ale nyní jsem to přehodnotila, myslím si, že když mám textového materiálu dostatek, mohla by být knížka obsažnější, než jen kolem třiceti básniček. Ovšem nemám k tomu dost dětských ilustrací, tak to budu muset s dětmi dořešit. Takže kdy bude knížka připravena k vydání nebude záležet jenom na mně.
Vaše původní profese je učitelka na mateřské škole. Používala jste své básně při výuce?
No jasně, že ano. Tvořila jsem je záměrně jen k tomu účelu. Neměla jsem tenkrát jiné ambice. Básničky, veršíky a motivační texty jsem pro svou práci potřebovala a měla jsem stále větší pocit (určitě subjektivní), že materiály, z kterých mohu čerpat, jsou nedostačující. Prostě pocitově se mi některé nehodily. Vím, že toho čeští básníci a klasici napsali dost a dost, ne všechno bylo použitelné pro danou věkovou skupinu dětí ve vztahu ke konkrétnímu tématu a aktuální potřebu.
Tak jsem si psala říkanky, rozpočítadla, veršíky nebo kratičké veršované pohádky sama. Využívala jsem je také k namotivování různých tvořivých činností a k pohybové aktivitě.
Děti umí být upřímné a spontánní. Jaké byly přímé reakce? Měnila jste básně podle reakcí?
Ano, malé děti jsou velmi upřímné. Jejich upřímnost je pravá, nefalšovaná. A tak by se mělo při výchově k tomu přihlížet. Nelíbí se mi, když řekne rodič nebo kdokoliv z dospělých, malému dítěti „… A nelži!“, „…Přestaň si vymýšlet!“ Malé dítě nelže, nechce nikoho podvést, obelstít, je to jen jejich fantazie a představivost. Proto jsou v tomto věku tak úžasné a zvláštně výjimečné.
A dětská spontánnost jde s tím ruku v ruce. Takže příběhy a pohádky se smutným koncem toho typu, že všechna kůzlátka zakousne a „sežere“ vlk, maminka se vrátí a moc pláče, že už nemá svoje malá kůzlátka, takové raději nezařazuji. Stačí, aby se jedno dítě rozplakalo, ostatní to ovlivní a pláčou všichni. Takže závěr veršovánek nebo pohádek měním na emočně přijatelný, lidský… Kůzlátka nesežere vlk, ale ochrání je rohatý kozel, který vlka zažene a maminka koza svým hodným kůzlátkům přinese z města něco dobrého. Také Ježibaba z perníkové chaloupky neuhoří v plamenech v peci (proč by se z toho měly děti radovat?), ale zůstane v chalupě sama a zoufalá z toho, že nad ní děti vyhrály a utekly jí.
Účelově ladím texty tak, aby v závěrečné fázi zanechávaly v dětech kladné emoce.
Zůstanu u povolání učitelky na MŠ. Co vás nejvíce bavilo a co naopak štvalo?
Tak práce s dětmi je svým způsobem náročná, ale významově inspirativní i zábavná a co mně vadilo nebo přímo štvalo? Samozřejmě bylo plno přístupů, které bych volila subjektivně jinak, vzhledem k individualitě dítěte. Přístupy, které byly dány nesmyslnou interní legislativou, jako třeba chodit ven za každého počasí, i za mírného deště, jestli mrzlo až „praštilo“, to se neřešilo, prostě se muselo jít. A jiné a jiné režimové momenty, které byly striktně dané a řízené jen „od stolu“. Samozřejmě že vždy bylo prioritou přistupovat k potřebám a zájmům dítěte, ale některé nařízené regule to dost komplikovaly.
Ale to je doba dávno minulá, dnes je to v určitém směru jinak. Když je například období chřipek a většina dětí má rýmu (nemocné děti jsou doma), rozhodne se pedagog sám, jestli půjde s dětmi ven, anebo se zůstane ve školce a zvolí si jinou činnost.
Je znatelná změna chování a dovedností v průběhu let?
Říká se o dětech, že jsou všechny stejné, ale přeci jen každé jiné. Děti jsou stále stejné v tom, že jsou hravé, dovádivé, temperamentní, ale i klidné a tiché, mohou se jinak projevovat v domácím prostředí a jinak ve skupině dětí a autoritativním prostředí.
Ano, změna v chování dětí v průběhu let je patrná. Společnost a tedy i děti jsou ovlivněné stylem života, vlivem médií a nové a stále dokonalejší techniky (internet, mobily), to vše souvisí s mentalitou a chováním dětí. Pohádkové hrdiny, které dříve děti obdivovaly, vzal čas. Dnes si děti vyprávějí o příběhu Ledového království, mají hračky pohádkových postaviček, knížky, sešity, obrázky, jako třeba tato poutavá pohádka od Ch. Andersena o nebojácné Anně a její sestře Else. Ale velmi oblíbený u dětí je i seriál Simpsonovi a tady je kámen úrazu. Tato americká slátanina je naprosto nevhodná pro malé děti, často se tam objevují vulgární a sprosté výrazy, některým (naštěstí) malé děti nemohou rozumět, přesto na tomto kresleném seriálu děti lpějí. Ale to už záleží na přístupu rodičů. Když dětem nabídneme jakoukoliv klasickou pohádku, přijmou ji rády, ale samy ji nevyhledávají.
Pokud jde o sociální cítění nebo vztah – kamarád ke kamarádovi nebo kamarádce, ty vazby jsou už i u malých dětí trochu jiné, ovlivněné dobou. Mají tendenci si ubližovat, ale není to u menších dětí tak závažné (hodí po sobě hračkou, nebo se štípou), to sedá umírnit, ale je dost patrné, že děti měly dříve více pokory. Rodiče se zakořeněnou zvyklostí uznávat autority, je tak vedli.
V dnešní době, s respektem k tomu, že každé dítě je osobnost, se to někdy zvrtne (může to být chyba v rodině, ale i ve výchovné instituci) je nutné na toleranci, která v nepřiměřené míře škodí, více či méně ubrat.
Ale abychom byli spravedliví, tak se sluší říct, že dnešní děti ve srovnání s minulou generací dětí, jsou chytřejší, mají více všeobecných znalostí, větší rozhled, dovednosti, a to jim právě umožňuje rozmanitost hraček, vědomostní hry, technika, s kterou pracují a jsou s ní v každodenním kontaktu – již zmíněný internet a jiné mediální prostředky.
Chybí Vám nyní děti?
Jsem s dětmi stále v kontaktu, takže nechybí. Mám ještě malou vnučku předškolního věku, ostatní vnoučata jsou větší. A se školkou je to stejné, stále na ně vazbu, docházím tam na takzvané „záskoky“ a to mně vyhovuje. Jsem v letech, kdy už má odpracováno, takže to stačí.
Jaký je Váš vztah k e-knihám? Oslovilo vás čtení digitálních textů, nebo jste zůstala u klasických papírových knih?
Tak elektronické knihy mě začaly zajímat v nedávné době a souvisí to logicky s tím, kdy jsem začala uvažovat o realizaci tohoto typu vydání knihy. E-kniha je výborná vymoženost doby, má spoustu předností a výhod. Na klasické tištěné knihy jsem nezanevřela, mám k nim stále pozitivní vztah, vždyť nás provázejí celým životem.
Co plánujete do budoucna? Píšete nové básně?
Básně píšu stále, nadále spíš dětské náměty, ale jen když mám náladu a čas. Nejsem ten typ, že bych si dělala zápisky a poznámky, když bych měla zajímavý nápad, anebo se ocitla v konfrontaci s poutavou inspirací, tak to není. Beru to jen jako zálibu a píšu je nepravidelně.
Vím, že chci vydat ještě letní a podzimní soubor veršovánek nebo básniček pro děti, protože základ již mám, jen to ještě doladit. Nechci se ale soustředit jen na dětskou tvorbu, mám v zásobě i básně pro dospělé, ale o vydání knížky zatím neuvažuji. Tvořím si básně je pro sebe, anebo případně to zkusím s nějakou soutěží, jako třeba na podzim probíhala „Praha ve 100 slovech“, i moje tvorba zaujala a stala se součástí knižní stejnojmenné publikace.
